21. dubna 2026 Aktuálně

Když dobrovolnictví plní sny: příběh z Bumerangu

Dny dobrovolnictví 2026 probíhají od 20. do 26. dubna a po celé České republice nabízejí stovky příležitostí, jak si vyzkoušet dobrovolnictví v praxi. Jakou zkušenost ale přináší těm, kteří se zapojí dlouhodobě?

Dobrovolnictví není jen o pomoci druhým. Často přináší i nové vztahy, pocit smyslu a radost z obyčejných věcí. V charitním obchůdku Bumerang, kde darované věci dostávají druhou šanci a výtěžek pomáhá lidem v nouzi, to potvrzují i naše dobrovolnice.

Jedna z nich si tu splnila malé přání z mládí – chtěla pracovat jako prodavačka. Tehdy to nevyšlo. Dnes stojí paní Ludmila za pultem a říká: „Je to pro mě vyžití a změna. Člověk přijde mezi lidi a myslí na něco jiného.“

Přečtěte si celý rozhovor: 

Dobrovolnice z Bumerangu: Radost z pomoci i z věcí, které dostanou druhý život

Sociální obchod Bumerang ve Frenštátě pod Radhoštěm dává darovaným věcem druhou šanci a zároveň pomáhá lidem, kteří se ocitli v obtížné životní situaci. Na jeho provozu se podílejí také dobrovolnice. Tři ženy, které se zde během týdne střídají, vyprávějí o své motivaci, každodenní práci i o tom, co jim dobrovolnictví přináší.

Když v roce 2013 otřásl Frenštátem pod Radhoštěm výbuch panelového domu, mnoho lidí tehdy pomáhalo tam, kde bylo potřeba. Mezi nimi byla i žena, která se později zapojila do dobrovolnické služby v sociálním obchodě Bumerang. Paní Radová tehdy pomáhala při zvládání následků tragédie a právě tehdy přijala nabídku zapojit se do pomoci také v charitním obchodě. V Bumerangu tak působí už od roku 2013 a patří mezi dobrovolnice, které jsou s tímto místem spojeny nejdéle.

Sociální obchod Bumerang je otevřený čtyři dny v týdnu a na jeho chodu se vedle zaměstnanců podílejí také dobrovolnice, které se v obchodě střídají po jednotlivých dnech. Paní Ludmila Sedláčková, Anna Grezlová a paní Radová tvoří trojici žen, které zde pomáhají pravidelně. Většina z nich je už v důchodovém věku, přesto každý týden věnují část svého času službě druhým.

„Člověk má radost, že může pomáhat lidem“

Paní Ludmila Sedláčková je s obchodem spojena už řadu let. Do Bumerangu přišla původně jen vypomoci známému, který zde tehdy pracoval a měl práce nad hlavu. „Požádal mě, jestli bych mu nepomohla. Nakonec jsem tu zůstala. Začalo mě bavit pomáhat lidem,“ vzpomíná.

Dobrovolnictví pro ni zároveň znamenalo příležitost splnit si malé osobní přání. Už v mládí chtěla pracovat jako prodavačka, ale tehdy se jí to nepodařilo. Až v Bumerangu se její přání naplnilo – navíc v prostředí, kde má její práce širší smysl.

Do obchodu později přivedla také svou kamarádku Annu Grezlovou. Ta původně chodila jen nakupovat, postupně ale začala pomáhat a dnes sem dochází ve svém volném čase. „Pracuji jako servírka, takže jsem zvyklá na práci s lidmi. Tady je to vlastně podobné – jen s jiným smyslem,“ vysvětluje.

Den mezi regály a darovanými věcmi

Pracovní den dobrovolnic začíná otevřením obchodu, ale tím jejich práce zdaleka nekončí. Velká část času patří třídění darovaných věcí, jejich kontrole a udržování pořádku. Dobrovolnice zjišťují, zda jsou věci v dobrém stavu, třídí je podle druhu, oceňují a ukládají do regálů. To, co už není použitelné, musí vyřadit.

„První dojem je důležitý. Všechno musí být srovnané, do komínků,“ říká paní Radová. Podoba obchodu se během let proměnila také díky iniciativě samotných dobrovolnic. „Dříve jsme věšely šaty na trubky a hodně věcí bylo jen v krabicích. Byla to velká hrabárna,“ vzpomíná paní Sedláčková. Postupně se podařilo pořídit regály a vytvořit systém, který práci usnadňuje a zároveň zpřehledňuje nabídku pro zákazníky. „Baví mě, že člověk může přijít s nápadem a něco změnit. Máte pocit, že jste užitečná.“

„Máme radost, že se věci jen tak nevyhodí“

Práce v sociálním obchodě přináší i nečekané situace. Někdy dobrovolnice překvapí věci, které lidé přinesou jako dar. „Jednou sem někdo přinesl starou rezavou pumpu,“ vzpomínají s úsměvem. Jindy se setkávají s méně příjemnými zkušenostmi, například když se někdo pokusí odnést zboží bez zaplacení, vyměnit cenovky nebo když zákazník tvrdí, že chce vrátit věci, které v obchodě ani nekoupil.

Podobné situace ale podle nich nepřeváží nad tím, co je na jejich práci důležité. Největší radost mají z toho, když darované věci najdou nové využití. „Máme radost, že se věci jen tak nevyhodí a že si je odnesou lidé, kteří je opravdu potřebují,“ říká paní Sedláčková. Pro paní Grezlovou je dobrovolnictví zároveň vítanou změnou oproti běžné práci. „Je to pro mě vyžití a také změna činnosti. Člověk přijde mezi lidi a myslí na něco jiného.“

Dobrovolníci jsou stále potřeba

Dobrovolnice se shodují, že práce v Bumerangu jim dává pocit smysluplně stráveného času. Zároveň ale přiznávají, že by jednou rády předaly svou službu dalším. Noví dobrovolníci se však zatím hlásí jen zřídka, a tak zatím zůstávají – také z ohledu na kolegyně a chod obchodu.

Paní Sedláčková to říká s úsměvem: „Pořád říkáme, že až přijdou noví dobrovolníci, rády jim to předáme. Ale jak to tak vypadá, tak tu asi umřeme.“

Přes všechny starosti se ale dobrovolnice shodují v jednom: práce v Bumerangu má smysl. Pomáhá lidem, dává věcem druhý život a přináší také přátelství mezi těmi, kteří ji dělají.